6. den - Tokaj (H) - Cholmok (UA) - 125 km

Čt 28.6. - přes hranice EU do jiného časového pásma

Etapa začíná parádně, teplo, vítr v zádech a pěkné silnice bez aut. Takto pohodově přijedeme přesně po 50 km na slovenské hranice, tipujeme to na kraj plný "místních indiánů", místo toho projíždíme mezi moderními domy v Strede nad Bodrogom, zastavujeme v místní luxusní restauraci s téměř nepoživatelnou krušovickou desítkou. Jelikož se ale blíží bouřka a začíná pršet, tak je rozhodnuto: dáváme si meníčko - vývar a kuřecí azu s rýží. Napohled nevzhledné, ale chuťově skvělé. Bouřku přečkáme u dobré kávičky a lahvového Zlatého bažanta, pak hned vyrážíme po celkem pěkné silnici do Královského Chlmce, kde opět začne pršet. Přečkáme 30 minut u místního Tesca, pak to riskneme a již jen za slaboučkého kapání shůry dojíždíme do Velkých Kapušan. Do místní hospůdky přijede po chvilce i jakýsi štamgast na staré skládačce, která i zadarmo by byla drahá a svůj "super stroj" si přivazuje řetězem. Ehm jiný kraj, jiný mrav. Po posledním pivu na území EU pokračujeme k hranicím unie. Cestou ve vesnici Ruská konečně potkáváme opravdu vybydlený rádoby dům. Co dům, jedna velká slepenina z kartonů, tak takhle si někteří místní zde žijí !?!

Na hraničním přechodu Velké Slemence probíhá vše až nečekaně v pohodě. Jakmile ukrajinská celnice uvidí "spartsmény iz Čechii", pouští nás se slovy, že celnice se fotit nesmí, pokud to ona vidí. Poté se otočila k nám zády, takže fotodokumentace se daří. Cesta po asi 2 km se stává opravdovým adrenalinovým zážitkem - mezi obrovskými výmoly (a to jsme předtím nadávali na ty maďarské, Vláďa to okomentoval, že ani cesta k nejhoršímu kravínu u nás není tak katastrofická) jezdí především staří žigulíci. Připomíná to autokros s crazy řidiči před 50 lety, aby je po dalších asi 5 km vystřídali koně na silnici, přivázaní ke kůlům a pasoucí se u struhy, dále krávy a ovce, rovněž "silničního typu".

Ovšem hotel Panska Vtiha je neuvěřitelně příjemným překvapením, všude hezky, čisto, vše upravené a příjemné a k tomu ta cena: 220,- UAH (Ukrajinská hřivna= asi 0,9 Kč) za osobu a noc a v ceně je i snídaně! A to se jedná o jeden z luxusnějších hotelů. Za 10 minut po příjezdu přichází další bouřka, naštěstí jsme už ubytováni.

Takže následuje naše první ukrajinská vodečka - jak ji místní familiárně nazývají - s názvem Kozácká rada. Zjišťujeme, že volba byla správná, je to opravdu kvalitní pití. Následuje pěkná porce chuťově průměrného šašliku a pivo Staropramen. Při společné debatě zjišťujeme, že jsme se poprvé na kole dostali do jiného časového pásma - je zde o hodinu více. Ukrojili jsme dalších 125 cyklokilometrů. Ve 22.30 si dáváme vodku na brzké zdraví kamaráda Vildy!!!

Na Ukrajinské hranici
Na Ukrajinské hranici